CENTRUM PŘÍRODOVĚDNÝCH A TECHNICKÝCH OBORŮ     loga bila CPTO WEB M

                                                                                                                                 Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

Fiser foto orez

Z pozice auditora soutěže delegovaného Českou komorou architektů mi v tuto chvíli nepřísluší vyjadřovat se k samotnému výsledku soutěže. Hodnocení kvality ponechávám na vyhlašovateli a soutěžní porotě.

Mým úkolem má být jen věcné konstatování, že Soutěž o návrh na novostavbu Centra přírodovědných a technických oborů v kampusu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně tedy její příprava, průběh, vyhodnocení a ukončení proběhlo v souladu se soutěžním řádem České komory architektů i zákonem o zadávání veřejných zakázek. Nadto ve společensky velmi korektní a konstruktivní atmosféře.

Přesto mi dovolte krátkou glosu k aktuálnímu stavu institutu architektonické soutěže v České republice, resp. soutěže o návrh jak zní korektní formulace dle Zákona. V Čechách proběhne ročně něco kolem 40 soutěží. Je to hodně nebo málo? Každopádně je to rekord za 25 let rodící se demokracie. Při obhajobě a prosazování soutěží čelíme argumentaci potenciálních vyhlašovatelů, že jsou nákladné a dlouho trvají. Pokud Vám toto bude někdo sveřepě tvrdit, můžete mu s klidem odpovědět, že má pravdu. Ano, do přípravy architektonické soutěže a jejího průběhu musím investovat o něco více píle, času a peněz, než bych vložil do přípravy výběrového řízení s kriteriem nejnižší ceny. Zároveň ale dodávám, že žádný levnější a kratší způsob neexistuje, pokud na proces nakládání s veřejnými prostředky pohlédnu v jen trochu širší souvislosti. Nebudu Vás nyní zdržovat výkladem a důkazy. Vycházím ze selského předpokladu, že dobrý hospodář primárně neřeší, zdali investovat hodně nebo málo, ale především řeší, zda-li investovat dobře. Použiji jen jeden nepřímý, ale názorný argument. Pokud by skutečně architektonická soutěž byla tolik nevýhodná, používali by ji zadavatelé v Německu, Rakousku, Francii nebo Švýcarsku v takové míře v jaké ji používají? Jen krátká hra s několika čísly: v osmimilionovém Švýcarsku ročně proběhne asi 500 architektonických soutěží, ve Francii je to na 2100, to je na milion obyvatel 62, resp. 32 soutěží ročně. Pokud bychom švýcarský poměr měli dosáhnout v Čechách, museli bychom za rok vyhlásit ne oněch rekordních 40, ale 620 soutěží, z čehož pro Ústecký kraj by připadalo ne 2, ale 50 soutěží ročně. Jen drobná poznámka, že veřejný zadavatel ve většině zemí Evropy nemá zákonnou povinnost architektonickou soutěž při zadávání veřejných zakázek používat. Z tohoto krátkého srovnání je zřejmé, že na cestě do Evropy ještě máme co dohánět.

Jsem nadmíru potěšen, že se ústecká univerzita rozhodla jít „svou“ cestou, lépe řečeno cestou, která je obvyklá v zemích s rozvinutou demokracií. Nebylo to snadné, protože musela prošlapat cestu sama sobě a doufejme, že trochu i jiným budoucím vyhlašovatelům.

Rád bych proto vyjádřil velké uznání a velký dík předchozímu vedení UJEP za rozhodnutí vybrat architekta na novostavbu CPTO cestou architektonické soutěže, stejně tak děkuji současnému vedení v čele s rektorem za rozhodnutí v této cestě s maximálním nasazením a péčí pokračovat a dotáhnout soutěž do zdárného konce.

Nesmím zapomenout na velké uznání a poděkování zástupcům advokátní kanceláře Havel, Holásek a Partners panu Janu Lašmanskému a paní Kamile Kulhánkové, kteří zastali funkce přezkušovatele soutěžních návrhů a sekretáře soutěže. Vážím si jejich nebývale otevřeného a konstruktivního přístupu.

Děkuji a přeji Univerzitě mnoho zdaru v dalším procesu a na konci kvalitní dům!

MgA. Ing. arch. Michal Fišer, 22. 9. 2015
Česká komora architektů

JSN Mini template designed by JoomlaShine.com