Ing. arch. Petr Bouřil
Masarykovo nábřeží 239/22, 110 00 Praha 1
IČ 256 06 026
číslo návrhu v 1. kole: 11 / číslo návrhu v 2. kole: 4
Budova podle návrhu ABM architektů má 4 zcela rovnocenné fasády obracející se jak k hlavnímu nástupnímu prostoru, tak k předprostoru rektorátu a také do okolního parku. Skulpturální hmotové řešení akcentuje základní archetypy objektu – nároží, průčelí, vstup. To je dále rozvinuto a znovu potvrzeno rytmizovaným pláštěm.
Pro optimální propojení jednotlivých částí objektu jsou v nárožích hlavní vertikální komunikace. Tyto 4 komunikační uzly obsahují každý po dvou výtazích a hlavní schodiště. Mimo to jsou mezi těmito hlavními vertikálními komunikacemi umístěna vedlejší schodiště. Chodby se v místech hlavních komunikačních uzlů rozšiřují do schodišťových hal, které mají funkci respirií.
Budova má navržen systémový lehký obvodový plášť, detaily jeho provedení navazují na celoprosklené části fasády, díky čemuž jsou v maximální míře eliminovány tepelné mosty.
Barevnost fasád vychází z regionálního charakteru staveb využívajících tmavé režné zdivo nebo tmavé omítky. Návrh tak reaguje na lokální kontext. Zvolenou černou barvu obvodového pláště kombinuje se zlatou, a tím dosahuje svěžejšího a vstřícnějšího vzhledu. Lamely předsazené před lehký obvodový plášť jsou vždy z jedné strany černé a z druhé zlaté. Fasády jsou tedy barevně proměnlivé podle úhlu, ze kterého se ně díváme. Přímo ve městě Ústí nad Labem je několik příkladů použití tmavých fasád – mimo jiné správní budova Spolchemie, bývalá okresní nemocnice, poliklinika v Masarykově ulici, skladiště firmy Lagerhausgenossenschaft, továrna Globus-Werke, dům Riunione s kavárnou Grand apod.
Provozně a dispozičně budova představuje trojtrakt. Střední trakt centrální chodby je navržen o minimální šíři 3 m podle obecných technických požadavků na stavby. Na něj jsou obecně navázány hlubší trakt učeben a laboratoří a mělčí trakt pracoven a kanceláří s tím, že studijní prostory jsou orientovány do vnitrobloku.
Konstrukčně je objekt navržen jako železobetonový monolitický skelet na společném podnoži 1. pp podzemního parkingu, v modulu 5,4 m. Tento nízkorozponový konstrukční systém představuje subtilnější a výrazně ekonomické řešení. Založení se předpokládá na železobetonové základové desce, doplněné piloty. Zahloubením objektu o jedno podzemní podlaží, ve vazbě na navazující hrubé terénní úpravy v území, směřuje k vyrovnané bilanci zemin.
Cílem urbanistického řešení tohoto návrhu bylo potvrdit strukturu areálu, změnit hlavní nástupní orientaci kampusu směrem do centra, stanovit hlavní komunikační a kompoziční osy a čitelnou hierarchii veřejných a poloveřejných prostor. Dalším tématem byla výšková hladina zástavby, a to jak z hlediska vztahu k okolí, tak z hlediska zachování výhledů z areálu na protější hřeben Větruše. Návrh potvrzuje řešení hlavních veřejných prostor kampusu jako jednotlivých teras ve svahu oddělených zástavbou, které jsou propojeny hlavní komunikační osou z dolního nástupního prostoru. Tato pěší trasa propojuje hlavní veřejné prostory – nově vzniklé náměstí UJEP, prostor pod rektorátem a aulami až po komornější prostory kolem knihovny a literární kavárny.