CENTRUM PŘÍRODOVĚDNÝCH A TECHNICKÝCH OBORŮ 
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
CENTRUM PŘÍRODOVĚDNÝCH A TECHNICKÝCH OBORŮ
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
Mgr. akad. arch. Pavel Joba
Markétská 1/28, 169 00 Praha 6 – Břevnov
IČ 270 74 153
číslo návrhu v 1. kole: 17 / číslo návrhu v 2. kole: 5
Stavba navržená Atelierem M1 architekti nemá být stavbou ve vlastním slova smyslu, jako spíše prostředím. Budova nemá ambice být hvězdnou architekturou, hmotově je spíše nízkou podnoží ostatním budovám. Společně s novými stavbami rektorátu a přednáškových místností by budova CPTO měla ve svahu vytvořit rovinu – pomyslný střed univerzity, kus rovinného místa pro klid, studium, bádání a setkávání. V pomyslném středu přírodovědeckých oborů je zahrada – symbol přírody. Stavba je nízká, plynule navazuje na kaskádu existujících budov, aniž by jim překážela ve výhledu na horizont hor.
Tvar budovy je prostý, ekonomický a funkční. Budova svým objemem přesně odpovídá zadanému stavebnímu program, kdy celkový její objem činí přibližně 63 tis. m3, technický a uživatelský standard se tak s ohledem na investiční náklady pohybuje v řádu 7 tis. Kč / m3. Je účelná, bez zbytečných volných prostorů, konstrukčně a tvarově jednoduchá. Stavební schránka budovy je podřízena vizi prostředí kampusu, kterou je humanismus. Humánnost je architektonicky vyjádřitelná utvářením inspirativních prostorů. Budova školy je proto navržena jako věnec učeben obtočený kolem zahrady, jejíž prostředí přináší fakultě i kampusu atmosféru zklidnění: zvenčí je pevná, odolná, až industriálně lapidární, zevnitř je otevřená a intimní. Na nic si nehraje, pásová okna jsou vyjádřením prosté účelnosti.
Těžký cihelný plášť je v Ústí tradičním materiálem již z doby první republiky (viz expresivní administrativní budova chemických závodů z 20. let 20. století) a současně je zárukou, že budova odolá nepříznivému ovzduší a bez nákladů na údržbu vydrží minimálně 100 let. Vnitřní prostředí dvora – zahrady je architektonicky inspirováno kláštery. Tento model je posunut dále do 21. století především ve větší otevřenosti – přízemí má tvar spíše písmene U, aby se zahrada lépe spojila s dalšími prostory kampusu.
Budova má horizontální provozní uspořádání. Od úrovně dvora s výukovými prostory se studenti budou pohybovat pouze o jedno podlaží nahoru a jedno podlaží dolů. Hlavní pohyb studentů je vodorovný, což podporuje větší četnost setkávání a vzájemné komunikace. Vodorovné uspořádání provozů minimalizuje svislý pohyb uživatelů a usnadňuje eventuální dispoziční změny. Nízká výška budovy minimalizuje chvění pro užívání laboratoří. Stavba je částečně zanořena do terénu, to zlepšuje také její tepelnou stabilitu.
Dispozičně i konstrukčně se jedná o příčný trojtrakt, kdy pracovny jsou orientovány do atria. Celý objekt je optimalizován na hloubku traktu 18,5 m pro jednoduché větrání a dobré přirozené osvětlení. V přízemí je v části použit dvojtrakt, aby bylo umocněno propojení s vnitřní zahradou a zároveň vytvořen rozptylový prostor před učebnami a aulou. Kolem celého obvodu atria je vytvořeno loubí pro komfortní pohyb během nepřízně počasí. Směrem ke středu kampusu je v přízemí umístěna menza, která tvoří pojítko se zbytkem areálu. V 1.pp je část dispozice umístěna pod terén, denní světlo do laboratoří na vnitřní straně je přivedeno pomocí pochozích světlíků v podlaze loubí.
Hlavní podzemní parking je navržen utilitárně dokola pod celou stavbou, nájezd do něj využívá navržené odbočky z kruhového objezdu a terénního rozdílu, aby nemusela být zřízena rampa.